„Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: ‚Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.'“ (Lukáš 23, Bible21)

Přestože máme někdy pocit, že dodržování rituálů už dnes ztrácí smysl, musíme přiznat, že některé z nich mají své kouzlo. Sejdete se takhle v pátek večer v malé místnosti osvětlené svíčkami. Tísníte se v ní spolu s dalšími přáteli ze společenství a hosty, a protože cítíte přítomnost nějaké neobvyklé atmosféry, vzrušeně se polohlasem bavíte o tom, co vás dnes večer asi čeká. Na stůl putují nekvašené placky, zelené byliny… Z vůně pečeného masa vám začne kručet v břiše. Rozhostí se ticho a rázný hlas všechny přivítá na výjimečné velikonoční bohoslužbě.

Židé si tímto rituálem zvaným Seder (neboli „pořádek“) připomínali, že je Hospodin vysvobodil z otroctví v Egyptě. My křesťané na této tradici budujeme a posouváme ji na novou úroveň: oslavujeme totiž vzkříšení Ježíše. Bylo by ale nemoudré myslet si, že vysvobození z otroctví se nás dnes už netýká. Když máme tolik práce, kterou musíme udělat, novinek, které je potřeba přečíst, videí, která musíme zhlédnout a příspěvků, kterým musíme dát palec nahoru, tak nemůžeme tvrdit, že jsme úplně svobodní.

V takových případech přijde rituál vhod. A nejen že si užijeme příjemnou atmosféru, poslechneme pár písní a připomeneme si příběh o oběti a vzkříšení. Můžeme taky dovolit Bohu, aby nás znova vyvedl z otroctví a pomohl nám udělat si pořádek.

-oK