Poslední listopadovou sobotu jsme měli možnost v našem sboru prožít jinou formu bohoslužby, než na kterou jsme zvyklí. Narušit některé ze zažitých stereotypů a zažít sobotní den s jiným rozměrem. Zasloužili se o to mládežníci, kteří nám připravili netradiční program. Při příchodu do kostela nás přivítala klidná klavírní hudba a my si v tichosti mohli sednout do lavice a začít bohoslužbu rozjímáním s Bohem. Následovalo pásmo chval, které bylo prostoupeno modlitbami a čtením žalmů. Tuto část ocenili především chválící typy. AAčka pro nás měly připravené krátké divadlo, které nás všechny rozesmálo, ale také donutilo k zamyšlení nad naší komunikaci s Bohem. Miriam zahrála klavírní skladbu, holky Žižkovy přednesly žalm. Při kázání Luboš Žižka postavil na kazatelně zeď, která nás každodenně odděluje od Boha a kvůli které často neslyšíme Boží hlas – práce, kamarádi, internet, televize… stačí ale, když v naší zdi uděláme alespoň malé okénko, kudy Boha pustíme do našeho dne. Všichni jsme symbolicky dostali špunty do uší, abychom si mohli připomínat, že je čas na to, být s Bohem. V tichosti, bez rušivých vlivů okolí. Bohoslužba byla zakončena diskusí ve skupinkách na otázky vyplývající z kázání. Nechyběl ani společný oběd, kdy jsme mohli vše (už hlučně) rozebrat.
Zkrátka… díky kreativitě našich mládežníků to byla velmi podařená bohoslužba, která se nám zapsala pod kůži a můžeme z ní čerpat následující dny (i týdny). Děkujeme všem, kteří se do ní aktivně zapojili a doufáme, že to nebyla poslední mládežnická sobota.
