Už 80 let se adventisté scházejí na Jižní Moravě. Za tak dlouhou dobu toho zažijete hodně, a proto jsme se rozhodli setkat se a všechny ty zážitky si připomenout. Vyprávění vtipných historek a prohlížení zaprášených fotoalb ale nebylo to jediné, čím jsme vyplnili dlouhý sobotní den. Setkávání s lidmi je pro nás stejně důležité, jako setkávání s Pánem; a k vydatné hostině je nejlepším dezertem duchovní pokrm. Prohlédněte si, co všechno jsme zažili na stránce fotogalerie.
Pětihodinový pobyt v autobuse se nakonec vyplatil, neboť jsme po zaplacení 6 éček mohli překročit vysutý most přes dravou, tyrkysově modrou řeku Salzu a pokračovat ve výstupu k pěti, po sobě následujícím vodopádům. Tři kilometry do prudkého skalnatého kopce po dřevěných schodech nás u vrcholu odměnilo nádherným výhledem na okolní krajinu údolí řeky Salzy. Cestou dolů nás zastihl déšť, což ale nikterak nepokazilo náladu a dojmy z nádherných vodopádů. Už se Karličko těším na příští výlet. Bob
Na velikonoční pondělí nás v Moravské Nové Vsi poctila hudební skupina Quartet z Vojkovic. Koncert se netradičně konal v Moravské Nové Vsi. Na koncert se přišlo podívat přes 230 lidí z okolních vesnic i členů ze sboru Břeclav. Každý návštěvník si mohl zdarma odnést dárkový balíček a spoustu knih s biblickou tématikou.
Velké poděkování patří panu faráři za přijetí a závěrečné pohoštění hostů. Ovšem největší dík bych chtěl vzdát Bohu, za jeho vedení při zařizování koncertu, za působení Božího ducha a možnost předávat víru dál.
Jsme vděčni, že jsme mohli i s lidmi z jiné církve společně chválit Boha a oslavovat v tento den, a věříme, že jej budeme společně chválit i na věčnosti.
/Peťa
“Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: ‘Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.'” (Lukáš 23, Bible21)
Přestože máme někdy pocit, že dodržování rituálů už dnes ztrácí smysl, musíme přiznat, že některé z nich mají své kouzlo. Sejdete se takhle v pátek večer v malé místnosti osvětlené svíčkami. Tísníte se v ní spolu s dalšími přáteli ze společenství a hosty, a protože cítíte přítomnost nějaké neobvyklé atmosféry, vzrušeně se polohlasem bavíte o tom, co vás dnes večer asi čeká. Na stůl putují nekvašené placky, zelené byliny… Z vůně pečeného masa vám začne kručet v břiše. Rozhostí se ticho a rázný hlas všechny přivítá na výjimečné velikonoční bohoslužbě.
Židé si tímto rituálem zvaným Seder (neboli “pořádek”) připomínali, že je Hospodin vysvobodil z otroctví v Egyptě. My křesťané na této tradici budujeme a posouváme ji na novou úroveň: oslavujeme totiž vzkříšení Ježíše. Bylo by ale nemoudré myslet si, že vysvobození z otroctví se nás dnes už netýká. Když máme tolik práce, kterou musíme udělat, novinek, které je potřeba přečíst, videí, která musíme zhlédnout a příspěvků, kterým musíme dát palec nahoru, tak nemůžeme tvrdit, že jsme úplně svobodní.
V takových případech přijde rituál vhod. A nejen že si užijeme příjemnou atmosféru, poslechneme pár písní a připomeneme si příběh o oběti a vzkříšení. Můžeme taky dovolit Bohu, aby nás znova vyvedl z otroctví a pomohl nám udělat si pořádek.
-oK
Možná bychom se měli zamyslet nad tím, co to znamená priorita. Priorita je něco, co upřednostním před ostatním. Priorita v matematice znamená, že násobení má přednost před sčítáním. To neznamená, že sčítat vůbec nebudu, ale udělám to až po násobení. Taktéž čísla v závorce vypočítám dříve než ostatní, protože mají prioritu před ostatními matematickými operacemi. Pokud si v matematice usmyslíme, že dáme priority jiným početním operacím než je určeno, tak nám v příkladu se stejnými čísly i znaménky vyjde úplně jiný výsledek. Pokud chceme být v matematice dobří a dopočítat se ke správným výsledkům, musíme respektovat priority, které mají dané účetní operace.
To co je nám v matematice jasné, nám v životě už tak jasné není. Většinou dáváme prioritu věcem, které nás tlačí nejvíce. Ve škole se učíme na předměty, kde hrozí písemka nebo špatná známka. V práci se věnujeme úkolu, který máme mít zítra dokončený nebo tomu, na který vedoucí nejvíce tlačí… Problémy řešíme podle akutnosti a ne podle důležitosti. A pokud to provozujeme dlouhodobě, pak se může stát, že důležité věci zanedbáme někdy i nevratně.
Když Ježíš chodil před dvěma tisíci léty po této zemi, měl v prioritách celkem jasno. V Bibli čteme, že nejednu noc strávil v modlitbě. Místo spánku hovořil se svým Bohem, ač nemusel, protože sám byl Bůh. Ale vztah s Otcem byl pro něho natolik důležitý, že mu věnoval spoustu času. Potřeboval s Vševědoucím probrat všechny detaily svého života, čerpat od Něj sílu do dalších dnů a možná si jen tak vyprávět jako syn a otec.
Žel my jsme chytřejší než Ježíš. Tlačíme si svou životní káru před sebou, řešíme své akutní a aktuální problémy a bojíme se zastavit, aby se celá ta hromada, kterou před sebou valíme, na nás nesesypala. Pokud to jede, jedeme. Faktem je, že občas se ta kára pod tíhou zastaví a my zjistíme, že už tlačit dál nejde. Pak přichází ta pro Boha vzácná chvíle, kdy si začneme třídit priority. Kdy zjistíme, že Bůh nám chce pomoci. Že Bůh má prostředky a síly na vyřešení našich těžkostí. Ale potřebuje, abychom si ujasnili naše priority. Abychom uznali, že ranní rozhovor s Bohem nám může dost zjednodušit prožívání celého dne, že při ztišení na cestě do práce mi může poradit, jak vyřešit pracovní úkoly, že při odpolední meditaci mě může zklidnit, abych atmosféru domova neokořenil zbytečným křikem…
„Měli bychom se modlit, jsme-li v náladě na modlitbu, neboť by bylo hříchem zanedbat takovou krásnou příležitost. Měli bychom se modlit, i když nejsme v patřičné náladě, neboť by bylo nebezpečné setrvávat v takovém nezdravém stavu.”
Charles Spurgeon
britský kazatel, autor a pastor 1834 – 1892
Co myslíte, který exponát nejvíce zaujal naše výletníky v Technickém muzeu v Brně. Jestli tipujete, že to byla motorka, telefón, zvonkohry, kamera, vodní kolo, parní stroj nebo snad řemesla, tak jste vedle. Je přece elektronická doba a tak naše děti usedli k prehistorickým počítačovým hrám. Vůbec nevadilo, že jsou primitivní. A proto mám strach, že muzea pozbudou svůj prvotní význam, seznamovat návštěvníky s předměty z dob našich babiček, ale i nás starších.
Bob
Máte sourozence? Jaké je Vaše oblíbené jídlo? Jak se jmenuje prezident Vaší země? Jaké je Vaše povolání? Jaký je Váš oblíbený biblický verš? To jsou otázky, které si připravily děti(v angličtině) pro naše portugalské hosty. A Jónatas a Lúcia vyprávěli, proč jsou tady v České republice, proč rádi cestují, jaké mají plány do budoucna. Veškerá konverzace se odehrávala v angličtině a naši hosté velice chválili děti jak dobře rozumněli a mluvili.
Druhého března v pátek večer jsme se s dětmi a jejich kamarády sešli na kamarádské čajovně. Popíjeli jsme čaj, dívali jsme se na film Most a diskutovali jsme o něm. Na závěr jsme vyráběli obrazy z potravin. Podívejte se na obrázky.
Bobina
Jak to funguje v našich lidských královstvích či dnes už spíše státech to víme velice dobře. Jak však pochopit, jak funguje něco, co jsme nezažili a neviděli?
Mnoho lidí má problém přijmout Ježíšovy zázraky. Zdají se jim nereálné. Někomu se může zase zdát, že Ježíš svými zázraky „frajeří“, protože to každý nedokáže. Jenže smysl těchto zázraků, z našeho pohledu je mnohem hlubší. Pokud se na ně budeme dívat izolovaně, tak jejich význam nepochopíme, ale jakmile se na ně podíváme jako na celek, tak se nám objeví jejich význam. Pomoci nám v tom může text v Bibli u Matouše 11. kapitola, od 2. do 6. verše.
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících. „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
My na tomto světě jsme svědky mnoha problémů a trápení. Tyto problémy a trápení v Božím království nejsou a nebudou. Ježíš přichází na tuto zemi jako mesiáš/Kristus = pomazaný za krále. On je králem Božího království. Proto ti, kteří za ním přicházejí a trpí v našem světě, jsou v jeho přítomnosti uzdravováni, dostává se jim pomoci. Jinými slovy je jejich problém vyřešen. Nejde o zázrak jako takový, ale o to, že král pomáhá svému národu a zbavuje jej problémů tohoto světa. Jan Křtitel, seděl ve vězení a asi čekal, že Ježíš udělá jako mesiáš – nový král Izraele, nějakou revoluci. Čekal krále, který svrhne římské okupanty. Jenže Ježíš měl jiný cíl než svrhnout římské vládce silou. Ježíš přinesl na Zemi své království. Království, které je jiné, kde už nejsou nemoci, slzy, pláč a bolest. Tím, co Ježíš dělal, potvrdil to, že je skutečným králem Božího království, že je tím mesiášem.
Svrhnout cizí království silou, to umí mocní lidé odedávna, ale Ježíš přinesl něco jiného. Přinesl řešení skutečných problémů. Vždyť co se dotýká člověka více než to, když nevidí, nemůže chodit, má smrtelnou nemoc, neslyší, zemře nebo je tak chudý, že podle ostatních nemá právo na vlastní život? Ježíš, když chodil po této zemi ukázal, jaké je jeho království. Že on neřeší cenu másla, neřeší soudobé vládce. On ukázal, že řeší náš skutečný a plný život.
Design by Ninetheme. Edited by O. Koláček, H. Matějková.