V pátek 1.12.2017 jsem se sešli na kamarádské čajovně v našem sboru. Každý si mohl pozvat kamaráda. Hráli jsme společné hry, tvořili jsme záložky, povídali jsme si a dívali jsme se na video.

„K dobré atmosféře přispělo i občerstvení, které jsme si přinesli. Moc se mi to líbilo.“

– Filip

Znáte to, když se sejde Američan, Francouz, Ital, Švéd a Japonec? Tak to bylo v říjnu roku 2117 a oni společně letěli na výpravu na planetu Memoria. Na úvod dostali všichni památníčky a do nich si museli zapisovat zážitky, dojmy i vzpomínky na nové kamarády, protože jakmile kdokoliv opustí planetu Memoria, zapomene všechno, co tam prožil. Proto musím teď nahlédnou do některého památníčku, abych Vám mohla zprostředkovat, co se tam událo:

• hned po příjezdu jsme vyráběli lampiony a po svíčkách jsme museli jít trasou pro věčné světlo do lampionů, Jirka a Šimon nám připravili krkolomnou trasu a to se nám líbilo
• v pátek ráno jsme měli příběh o tom, jak je důležité vzpomínat, „díky Jarine“
• pak jsme běželi „Běh paměti národa“ každý běžel pro svého hrdinu, na kterého by se nemělo zapomenout,
• děkujeme Evičce a Karolínce za přípravu příběhů hrdinů
• vyráběli jsme panáčka pamatováčka – zvlášť kluci se překonali a všichni to dodělali, díky Bobovi za přípravu
• venku jsme soutěžili po státech, například kdo vydělá nejvíc peněz v pizzerii – je libo sýrovou nebo žampionovou
• sauna byla skvělá, pak jsme si povídali po skupinkách nebo hráli hry
• v sobotu jsme měli příběh o tom, jak je důležité zapomínat
• pro své národy jsme zahraňovali nápoj zapomnění
• večer jsme měli palačinky (mňam) díky Tomovi a Jendovi
• zpívali jsme hymnu“díky Simone“ hráli pipong „díky Jirko“ a hráli hry „díky Šimone“

Z památníčku opisovala… Bobina.

motto: Něco se pokazilo – musíme to opravit – umíme to opravit! 

Lundenburského vesmírného programu „Zachraňte městečko Lundenburg“ se zúčastnilo 30 dětí  – 5 posádek kosmických lodí – Srdcaři (co na srdci to na jazyku), Včeličky (jedem na 100 %), Nebojsové (jdem do všeho po hlavě), Maratónci (do posledního dechu) a Hlavičky (máme za ušima).

Od pondělí do pátku  jsme navštívili čtyři planety (Harmonia, Amnestia, Piccolo a Fantasia), na kterých jsme se dozvěděli, jak se dá městečko opravit. Byla to sice tajná operace, ale z názvů planetek můžete odvodit, co jsme zjistili, že  důležité dělat, aby se věci daly  zase do pořádku.

Poděkování patří všem, kteří se zapojili a bylo jich opravdu hodně. Děkujeme například: za zapůjčení evangelického kostela, za zajištění záboru vozovky na jarmark,za organizaci stravy,  za skvělé obědy, za vedení a organizaci dílen, za přípravu úvodní prezentace, za hymnu, příběhy, hry a písničky, za vtipné básničky na členy posádek, za zapůjčení her, pomůcek a materiálu, za sponzorský dar segway, za pomoc s úklidem, za buchty, za darované ovoce, za modlitby a za požehnání.

hm

Naše cyklovíkendovka BB  měla motto: „A přece se točí“ (jistě víte kdo vlastně „ne“řekl tuto památnou větu) a naše kola se točila. Okolí kolem Ratíškovic se říká „Moravská Sahara“,  což hodně vypovídá o terénu našich tratí. Proto děcka propadala lehkému zoufalství,  když jsme někdy museli opustit pohodlí asfaltových cest. Mě se náš společný víkend líbil velmi a na názor dětí se musíte zeptat….

Bob a Bobina

p.s. kromě cyklo to vypadalo standartně: vlak do Rohatce,  společná večeře, noční hra a soutěže, koně, jízda zručnosti, oprava kol, výborné řepové karbanátky od Simona, prezentace dětí o biblických hrdinech, film, zabržděné kolo astmatikovo, drezína, bazén, dopravní značky, vaření guláše v přírodě … a moc pěkná víkendovková hymna: Kdo pozná podle slov, co to je za píseň, vyhrává fidorku (to byla jako medaile, kterou jsme se za cyklovýlet odměnili).

„Jenom jeden život mám a žízeň věčnou, ze všech studní světa chtěl jsem pít, aspoň jednou… Setkání mě čeká s bledou slečnou, přitom tolik chce se žít… je tolik řek a já už vím, dvakrát do žádný nevstoupím… Bůh mi dal křídla barvy snů, já na nich stoupám ke hvězdám, dokud se točí země, křídla nesložím… Nikdy to nevzdám!“